Jirka s Lukášem si připsali na The Most Rally další vynikající výsledek a radost byla ještě o něco větší než ve Vyškově.
Jiří, váš tým má za sebou další úspěch, dá se říct, že s Lukášem už tvoříte sehranou posádku?
Myslím, že určitě ano. Máme za sebou sice teprve třetí závod, ale naše výsledky to doufám potvrzují. S Lukášem si rozumíme a vzájemně se respektujeme, což je podle mého mínění základ úspěšné spolupráce. Týden po vyškovské rally jsme ještě absolvovali exhibiční Rallyshow u nás v Hradci Králové, což byla taková malá odměna pro celý tým a všichni jsme si to náramně užili.
Napříč startovním polem bylo slyšet jen samou chválu na tratě rychlostních zkoušek, měli jste po seznamovacích jízdách stejný názor?
Naprosto! Oba jsme byli výběrem tratí v Krušných horách nadšeni. Musím říct, že rally měla několik drobných formálních nedostatků, ale díky kráse rychlostních zkoušek se na ně dalo rychle zapomenout. Jediné, co nám nebylo po chuti, byla úvodní RZ na polygonu. Tu jsme v obou průjezdech jeli v klidu, protože auto na ni vždy vyráželo téměř studené a nemělo smysl ho ničit. Pořadatelům se přesto sluší poděkovat za krásný závod a nezbývá než držet palce, aby se jim nedostalo stejné pomoci od řídících orgánů, jako například kostelecké rally.
Jak se tedy vyvíjel závod vaším pohledem?
Už jsem zmínil, že polygon jsme záměrně museli vypouštět, ale na klasických rychlostkách to byla jiná káva. Na dvojce jsme zajeli první místo ve třídě a nejrychlejší jsme byli i ve skupině 14-18. Od rána jsme měli obutou tvrdou směs na všech kolech, což bylo jednoznačně správně, ale při startech s prokluzem kol nám auto hodně vibrovalo. Nechtěl jsem riskovat poškození poloos, takže jsme od třetí vložky odjížděli od startu, jako báby na nákup a nechávali jsme tam pokaždé tak dvě vteřiny.
To vám ovšem nezabránilo v absolutním vítězství skupin 14-18 na všech zbývajících testech v první rundě…
Bylo to příjemné zjištění. Jelo se nám krásně a já se těšil doslova na každý metr tratě. Náš jediný soupeř ve třídě odpadl po druhé vložce, takže jsme se museli porovnávat s tryskofáčkem, jak pracovně přezdíváme auto Petra Vraje a Honzy Mikulíka. I když se swiftík přehříval a ztrácel výkon, překvapivě jsme najeli na kluky po prvním kole náskok téměř dvaceti vteřin. Ačkoli nejsme přímý soupeři, za této situace jsme byli pevně rozhodnuti udržet vedení a zvítězit nejen ve třídě, ale i ve skupině. Když potom na začátku druhé rundy rozebralo tryskofáčko retardér, věděli jsme, že přijde penalizace a bude po závodění. Přesně to se stalo a k tomu se Petr od sedmé rychlostky musel potýkat se zdravotním problémem, takže jsme se v klidu svezli do cíle na jedenadvacátem místě absolutně, zvítězili jsme ve třídě 14 i ve skupině 14 – 18 a přitom ještě pošetřili auto na Pačejov.
Když už je řeč o pačejovské rally, budete se tam chtít porovnávat s historiky?
Vzhledem k tomu, že jedeme s historikem, tak se porovnání nabízí, ale nemyslím si, že to bude na pořadu dne. V minulém roce bychom na Rally Vsetín v porovnání časů s historiky zvítězili absolutně a moc lidí to tenkrát asi nepostřehlo, takže nevidím k nahánění historiků žádný důvod. Od našich partnerů máme za úkol zvítězit ve třídě, a jak jsem zmínil minule, tak vše ostatní je pro nás příjemný bonus.
Foto: Tomáš Brázdil
